Při rozboru příčin chřadnutí a odumírání smrku se jako hlavní důvod ukazuje klimatická změna, která má za následek zvyšování průměrné roční teploty, absence zim s bohatou sněhovou pokrývkou a dlouhodobějšími mrazy, časnější příchod jara a snižování objemu ročních srážek, které padají ve formě krátkých a prudkých přívalů hlavně v letních měsících. Ve velkých objemech je není půda schopná absorbovat a tak odtékají po povrchu a nevsakují do spodních vrstev. Z tohoto důvodu dochází i k výraznému poklesu hladiny spodní vody a proto smrk se svým mělkým povrchovým kořenovým systémem je nejpostiženější dřevinou. Svůj díl má i srážkový stín, který způsobuje hradba Jeseníků, které zachytí oblačnost přicházející od západu a většina srážek spadne tam. V ovzduší přibývá zastoupení oxidu uhlíku a dusíku hlavně zvýšeným spalováním fosilních paliv v elektrárnách a výrobních provozech a také zvyšujícím se provozem vozového parku.  Své hraje i ozónová díra. V roce 2015se sešly nepříznivé podmínky pro smrkové porosty. Téměř poloviční celkový roční   úhrn srážek proti normálu a 32 tropických dní měly za následek zapaření kmenů smrků, které neměly kde čerpat potřebnou vláhu. Všechny tyto okolnosti zpečetily existenční podmínky smrku v jeho nepřirozených podmínkách.  Výzkumníci přišli s faktem, že vrchní horizont půdy proschnul a vlásečnicové kořeny, kterými stromy přijímají vláhu a živiny se při pohybu větrem potrhaly. Zavadlé smrky zcela ztratily schopnost přirozené obrany proti kůrovcům a na jejich totální zkázu stačilo i menší množství jedinců. Svůj velký vliv na oslabení má i všude přítomná václavka, která ucpává vodivé cévy stromů. Ta se na chřadnutí a odumírání podílí již delší období. Kůrovci nahrála do karet i kratší zima a potom teplo, které urychluje vývoj a dále semenný rok u smrku v roce 2015, kdy smrky, zřejmě pudem sebezáchovy, silně zaplodily, čímž ještě prohloubily své oslabení. Při chladnější počasí s dešťovými srážkami se vývoj kůrovců zpomaluje. Problémem byl i kalamitní výskyt nepůvodního druhu lýkožrouta severského, který působením tepla dokáže svůj vývoj urychlit a vytvoří více populací. Tím nejzásadnějším faktorem, pro tak intenzivní a rychlý průběh kalamity, byl výskyt téměř čistých smrčin, které kůrovcům poskytly ideální podmínky pro jejich „hodování“.

A co  dál?

To je hlavní otázka, která dnes trápí většinu lesníků. Jak ve stávajícím stavu zajistit co nejrychlejší obnovu holých ploch po vytěžených porostech a přitom nevytvořit „plantáže“ stejnověkých a výškově nerozrůzněných porostů, které by do budoucna byly ohroženy hmyzovými, větrnými či houbovými kalamitami, jako se tomu děje dnes? Kde sehnat vhodný sadební materiál a kvalitní pracovníky na zalesňování a následnou ochranu nově vysazeného lesa? V pracovní síle měli naši předchůdci v první polovině minulého století „výhodu“. Byla velká nezaměstnanost a bída. Lidé byli vděční za jakoukoliv práci a práce si vážili i za bídný peníz.  Je velký problém sehnat nástupce za pracanty ze „staré školy“. Někde tuto situaci ještě zachraňují jejich potomci, kteří tuto práci a fortel okoukali od svých rodičů. Na nedostatku kvalitních pracovníků se podepsala, podle mého názoru, nepříliš šťastná transformace lesního hospodářství. Neustálé střídání firem a pracovníků provádějících lesnické práce kvalitě prací neprospělo. Podbízení se firem cenami při výběrových řízeních vedlo i ke snížení odměny za tuto práci, a tak  objem provedené práce jde na úkor její kvality a kvalitní pracovníci odcházejí za lépe placenou prací. Nahrazují je pracovníci z východních států, ale ani ti už nevezmou jakoukoliv špatně zaplacenou práci.  Protože jsme si problém čistých smrkových porostů uvědomili hned od počátku vzniku lesní správy po první kůrovcové kalamitě, přešli jsme při obnově porostů na řadové míšení dřevin. To by mělo zabránit problému, pokud některá dřevina nebude mít optimální podmínky pro svůj vývoj, nebo se přemnoží její škůdce, měla by ji nahradit druhá dřevina. Sázíme proto řadu smrku, řadu buku, případně mícháme borovici, jedli nebo dub. Modřín zatím sázíme omezeně, jelikož se sám v dostatečné míře obnovuje nalétáním semen z modřínů, které jsou přimíšeny ve stávajících smrkových porostech.  Smrk sázíme pro případ, že by se podmínky pro jeho růst změnily, nebo se přizpůsobil stávajícím podmínkám. Může se stát, že nově vysazované sazenice budou nucené z důvodu zajištění vody svůj kořenový systém nechávat růst hlouběji a smrk se přizpůsobí nově vzniklým přírodním podmínkám. V sedmdesátých letech minulého století se celou střední Evropou šířila kalamita odumírání jedle a vznikal černý scénář o jejím totálním zániku. Dnes je jedle asi jediný jehličnan, který na majetku v naší správě ve starších porostech zatím přežívá. Ve stejném období se projevoval problém i u jilmů, které houbová choroba „grafióza“ téměř všechny vyhubila. Postupně se vyselektovaly odolné klony, které dnes bezproblémově odrůstají.  Druhým důvodem míšení smrku je i otázka ekonomická. Buku, jedle, borovice i dubu se sází 9–10 tis. kusů na hektar, kdežto smrku 4,5 tisíce. Buku ani jedli nesvědčí přímé světlo a teplo na holých plochách. S tím smrk tolik problém nemá, a tak rychleji odrůstá a potom částečně stíní půdu a vytváří příznivější mikroklima pro ostatní dřeviny. Naší snahou je dosáhnout co nejbohatší druhové skladby. Spoléhat se jen na buk by bylo stejně krátkozraké, jako když naši předchůdci upřednostnili smrk. Buk je rovněž riziková dřevina, kterou také ohrožuje václavka. V Maďarsku na buku začínají mít problém s kůrovcem a bekyní velkohlavou. Druhou stránkou je i malá poptávka po jeho dřevu. V podstatě dnes nenajdeme dřevinu, která by neměla nějaký problém. Hodně se mluví o douglasce, jako o náhradě za smrk. S tou je ale problém v tom, že je nepůvodní dřevinou, a tak ji ochranáři neradi vidí. Dalším problémem je její časté vymrzání na obnovených plochách, a nepodstatné jsou i škody zvěří, takže bez ochrany v oplocenkách nebo bez individuální ochrany nemá šanci na dosažení mýtního věku. Borovice je sice vděčná dřevina, nenáročná na půdu a srážky, rychle rostoucí, ale i ona je citlivá na škody zvěří a v pozdějším věku jí ohrožuje mokrý sníh, který ji dokáže rozlámat. Jasan trpí houbovou chorobou jménem „Chalara fraxinea“, která má v současnosti za následek chřadnutí a odumírání jasanů v Evropě. U nás se vyskytuje v Beskydech, Jeseníkách, Krkonoších i na Šumavě. Zatím proti ní není žádná obrana.  Žádanou dřevinou by byl dub, který také ohrožuje houbová choroba „grafióza“ a je rovněž značně náchylný na škody zvěří, která jej vyhledává a tak se musí pěstovat za plotem. Zákon ukládá již od minulého století vlastníkům lesa vysazovat  minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin(MZD), která v našich podmínkách byla stanovena na 25% a kterou  výrazně překračujeme, jak je vidět z níže uvedené tabulky. MZD jsou dřeviny a keře, které mají schopnost zpevňovat stabilitu porostů nebo zlepšovat fyzikální a chemické vlastnosti půd. Mezi tyto dřeviny patří všeobecně domácí listnaté dřeviny, buk, dub, lípa, javor, jasan, a z jehličnanů je to jedle a modřín.

Z níže uvedené tabulky je dobře vidět, jak ubývá procentické zastoupení smrku v porostech do 20-ti roků věku. Rok 1999 a 2009 je vytažen z tabulek ze zpracovaných lesních hospodářských plánů, poslední dva sloupečky ukazují plošné a procentické zastoupení dřevin nově vysazovaných na obnovované plochy.

 

Porovnání dřevinné skladby porostů do 20-ti roků věku
1999 2009 zalesněno 2009 – 2018
Hektary % zastoupení hektary % zastoupení hektary % zastoupení
Smrk ztepilý 158,75 63,03 83,78 55,27 68,57 41,08
Jedle bělokorá 2,82 1,12 4,87 3,21 4,33 2,59
Borovice lesní 17,55 6,97 8,74 5,76 15,21 9,11
Modřín opadavý 17,92 7,11 3,50 2,31 3,96 2,37
Douglaska tisolistá 1,66 0,66 0,55 0,36 1,56 0,93
Jedle obrovská 0,00 0,00 0,19 0,13
Dub zimní 12,62 5,01 4,84 3,19 1,97 1,18
Buk lesní 23,49 9,33 36,36 23,98 71,11 42,60
Javor 4,80 1,91 1,89 1,25
Jasan ztepilý 7,50 2,98 1,82 1,20
Jilm habrolistý 0,00 0,00 0,01 0,00 0,20 0,11
Bříza bradavičnatá 2,74 1,09 1,32 0,87
Olše zelená 0,05 0,02 1,22 0,81 0,20 0,12
Lípa malolistá 0,28 0,11 0,21 0,14
Jeřáb ptačí 0,72 0,29 2,22 1,47

 

Noční můrou všech správců a vlastníků lesa ale bude zajistit vhodný sadební materiál. Aby mohl školkař sazenice vypěstovat, musí k tomu mít vhodné osivo a toho se v současné době nedostává. Produkce osiva je závislá na jeho úrodě na matečných stromech. Stromy plodí v určitých intervalech  – „semenné roky“, které se liší podle dřevin a vhodných klimatických podmínek. Vlivem znečištění ovzduší imisemi se intervaly prodlužují. Když v roce 2017 přišly v květnu pozdní mrazy, tak zmrzly nejen květy ovocnářům, vinná réva vinařům, ale i květy lesních dřevin, takže v loňském roce byla velmi slabá úroda bukvic. Například buk má interval semenných roků 6–8 let, smrk 5-6 let. Semena se sbírají v období jejich plné zralosti, Některá semena se sbírají ze země, jako bukvice u buku nebo žaludy u dubu. U jiných dřevin se sbírají na stromech za pomoci trhačů, kteří musí do korun těchto stromů vylézt za pomoci speciálních pomůcek. Tato práce je velmi fyzicky náročná a nebezpečná.  Takto se sbírají hlavně šišky jedle, které se po dozrání rozpadají. Ostatní šišky se dají sbírat i z pokácených stromů ze země. Osivo získané sběrem se potom zpracovává v Semenářském závodě v Týništi nad Orlicí, kde se i skladuje zmrazením za přesně stanovených podmínek aby se prodloužila jejich doba klíčivosti a tím i použitelnosti do období dalšího semenného roku. No a tyto sklady jsou dnes, konkrétně u buku bohužel téměř prázdné a tak školkaři nebudou mít co vysévat.  Naší snahou tak bude na vzniklých holinách obnovit alespoň tzv. přípravné dřeviny, jako je bříza, osika, jeřáb a olše, aby se tyto plochy zastínily, nezabuřenily trávou, ostružinou nebo malinou a hlavně omezily přehřívání povrchu půdy a její vysychání. Pod tyto dřeviny by se následně měly podsazovat cílové dřeviny. Tím bychom také rádi dosáhli toho, aby došlo k věkovému a výškovému rozložení porostů, aby opět nevznikly stejnověké mnohahektarové monokultury jako v minulosti. Bříza je v poslední době i žádanou dřevinou v nábytkářství a najde uplatnění i v papírenském průmyslu. Velký vliv na úspěšné odrůstání nově založených porostů, hlavně u listnáčů a jedle, budou mít i škody zvěří. Postupným odrůstáním lesních kultur budou vznikat ideální podmínky k životu a úkrytu pro jelení a srnčí zvěř a bude  obtížné provádět redukci jejich stavů. Tady ale možná zbytečně předjímám problém, se kterým si také může příroda poradit sama. V poslední době se stále častěji objevují na fotopastích v naší oblasti jedinci vlka. Pokud by se zde usadil, určitě by se mu podařilo stavy zredukovat stejně, jako se to stalo na Slovensku. Jinak budou narůstat neúměrně náklady na ochranu mladých porostů a prodlužovat se doby odrůstání mlazin. Škody zvěří se negativně projeví i na kvalitě porostů.

 

Na závěr si dovolím ještě podotknout, co mnohé  lesníky trápí. Je to skutečnost, jak jsou prezentováni v médiích, která dávají značný prostor různým ekologickým a ochranářským spolkům, kteří zatracují práci českých lesníků. České lesnictví mělo vždy ve světě významný kredit a bylo vysoce hodnoceno. I zákonné normy na pěstování lesa a jeho ochranu patří k nejpřísnějším v Evropě. Tak jako v každé oblasti, i v lesnictví se najdou oblasti, kde se hospodaření přizpůsobovalo přírodním podmínkám a vznikaly smíšené porosty, a oblasti, kde vlastník hospodařil podle potřeby trhu, bez připouštění si rizik, která to může v budoucnu přinést. To můžeme pozorovat i v blízkém okolí Krnova. I když v bezprostředním okolí Krnova proběhla kůrovcová kalamita již v 90-tých letech min. století, díky bohaté druhové skladbě nevznikaly tak ohromné kalamitní holiny, jako v lesích s téměř čistým smrkem. Nejlépe je to vidět na bývalém majetku rodu Lichtenštejnů. Zástupci ekologických hnutí pak šmahem hází všechny lesníky do jednoho pytle a bijí se v prsa, jak už v roce 1990 tvrdili, že lesníci jsou packalové kteří neumějí hospodařit. Zcela jistě si nedali práci s tím, aby si zjistil jak, a za jakých podmínek porosty, které jsme zdědili, vznikaly.  Co ale tito odborníci ve svém životě dokázali? Co významného pro život následných generací tu po nich zůstane, a na základě jakých zásluh si dnes berou právo kritizovat práci druhých? Mohl někdo počátkem minulého století předvídat k jakým změnám v přírodě dojde, když my dnes pořádně nevíme, co nás překvapí ráno?